reklama

Úder materialistickej vede (alebo morfické rezonancie)

Veda sa dnes delí na dva smery. Ten hlavný, materialistický smer si uzurpuje právo byť jediným platným a preto aby sa takým aj zdal, vytvoril si dogmu o charaktere vedy. Tento hlavný prúd si prispôsobil realitu svojej ideológii. Tvrdí, že vedecké je len to, čo sa dá hmatateľne dokázať, a tento dôkaz musia sprostredkovať meracie prístroje. Za nevedecký je pokladaný prístup, ktorý prichádza k záverom čistým myslením, dedukciu. Musím k tomu dodať že vedecký materializmus vylučuje myslenie z vedy a stavia tu hmotnú realitu ako jedinú platnú objektívnu Pravdu. A pritom je známe že svet zmyslov klame! Na hrubej úrovni vidíme že tyčinka ponorená do vody je akoby zlomená. Lenže je zlomená? Zákony perspektívy nám ukazujú, že vzdialený predmet je menší. Lenže menší je? To sa dá všetko ale prehľadnúť, lenže čo keď na jemnejšej úrovni, úrovni nanometrickej, mikroskopickej, je to to isté? Kde je záruka že tam sa prístroje naozaj nemýlia a naše fyzické vnemy tiež nie?

Písmo: A- | A+
Diskusia  (41)
Obrázok blogu

Treba povedať že tento materialistický prúd si vydobýja majoritné postavenie a chce sa stať totalitným. Vedie krížovú výpravu proti inak zmýšľajúcim a zakladá pre to rôzne spolky. (napr. Syzifos, Prometheus ...) Je už ale na dlhšiu debatu nakoľko sa ich činnosť ponáša na sektárske praktiky.

Ten druhý prúd je slobodnejšieho ducha. Nevytvára si dogmy o tom čo je veda a čo nie, lebo to vlastne ani presne nevie, len hľadá. V prvom rade sa nebojí skúmať javy, pre ktoré ešte nie sú k dispozícii prístroje. Pozrite sa, aj materializmus mal predchodcov ktorí nepotrebovali prístroje na dokazovanie. A vedecký materialista neuzná takého Demokrita len preto že došiel k teórii o atómoch opovrhovanou myšlienkovou cestou? A sú aj iné príklady ...

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Sú vedci, ktorí sa podujmú skúmať to čo už iní odložili „ad acta“, pretože možnosti ako materialistov sú v koncoch. Medzi týchto vedcov patrí i Rupert Sheldrake.

Rupert Sheldrake (* 28. jún 1942, Newark-on-Trent, Nottinghamshire) je anglický biológ a filozof.

Študoval filozofiu od roku 1963 na Harvardskej univerzite (USA), promoval v odbore biochémie na Cambridgeskej univerzite (Anglicko). Je členom Kráľovskej spoločnosti.

Žije ako súkromný vedec v Londýne.

V rokoch 1974-78 pracoval ako rastlinný fyziológ vo výskumnom pracovisku v Indii, kde ho inšpirovala celostná ázijská filozofia k formulovaniu teórie morfogenetických polí, podľa ktorej sa svet javí ako vyvíjajúci sa organizmus vytvárajúci nespočetné formy - od galaxií cez jednobunkové organizmy až po subatomárne častice. Súvislosti medzi týmito štruktúrami zabezpečujú morfogenetické polia, tvoriace akúsi pamäť prírody.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Teória morfogenetických (morfických) polí

Postulujem istý druh pamäti, ktorý prináleží každému organizmu v podobe jeho (ako to nazývam) morfogenetického alebo morfického poľa. V priebehu času vytvárajú organizmy akéhokoľvek druhu kumulatívnu kolektívnu pamäť. Pravidelnosti v prírode sú zvykového (habituálneho) charakteru. Predmety sú takými, akými sú, pretože boli tým, čím boli. Univerzum je systém zvykov nachádzajúci sa v stálom vývoji.
(Rupert SHELDRAKE)

Existujú synchrónne a paralelné javy ktorým chýba akákoľvek spojitosť ako by sme ju hľadali v materiálnom svete. Napríklad potkany, ktoré sa v laboratóriu v Kalifornii naučili nejaký nový vzor správania, nové nadobudnuté skúsenosti „odovzdajú“ takmer všetkým potkanom na svete. Takže v New Yorku sa ten istý kúsok podarí tamojším potkanom takpovediac na prvý pokus.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Tým ovocným muškám, ktoré sa počas citlivej fázy vývoja dostanú do kontaktu s éterom, vo 2%-ách prípadov narastú dva páry krídel namiesto zvyčajného jedného. Vedel ich genóm o tejto možnosti? V generácii ich potomkov však zopakovanie pokusu v rovnakom usporiadaní vedie nie ku dvom percentám takýchto mutácií, ale až 5% exemplárov bude mať dva páry krídel. Odkiaľ „vie“ genóm potomkov o predchádzajúcich mutáciách? Najpozoruhodnejšie však je to, že aj u kmeňa ovocných mušiek, ktorý ešte nebol priamo ovplyvnený, spôsobí podobné vystavenie éteru už na prvýkrát dva páry krídel u 4% prípadov! U generácie potomkov sa potom pozorovalo 10% exemplárov so zdvojenými krídlami!

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Sheldrake pri svojich pokusoch s rastlinami a zvieratami zistil, že jedinci každého zvieracieho a rastlinného druhu musia byť napojení na neviditeľné spoločné informačné pole, ktoré nazval morfogenetickým (tvarotvorným) poľom. Morfogenetické polia spolupôsobia pri morfogenéze všetkých zvieracích, rastlinných a minerálnych foriem a sú zároveň zhromaždišťom skúseností druhu ako celku. V morfogenetickom poli sa kumulatívne hromadí skúsenos ťvšetkých fyzickýchreprezentantov druhu a potom spätne pôsobí na utváranie ich telesných foriem, inštinkty a správanie.

To znamená, že ak napríklad netopier zomrie v osamelej jaskyni na ostrove a nezanechá po sebe žiadne potomstvo,

jeho skúsenosť nevychádza nazmar. Zostane odpečatená v morfogenetickom poli netopierov a pri určitom kritickom množstve takýchto skúseností začína ovplyvňovať správanie druhu ako celku.

Často sú zvieratá, ako opice alebo čajky, konfrontované s úplne novými javmi, napríklad vynálezmi človeka a musia ich integrovať do svojho života. Keď potom človek vyvezie tento vynález alebo výrobok na iné svetadiely, miestne opice a čajky sa správajú a používajú ho tak, ako keby ho už poznali. Podarilo sa dokonca ukázať, že aj kryštály sú navzájom informačne prepojené. Keď sa na jednej kolónii kryštálov vykoná nejaký pokus, všetky ostatné kryštály toho

druhu na svete “vedia”, čo sa s ich súkmeňovcami dialo. Sheldrakeovi sa vlastne podarilo vedeckou metódou, a prekvapivo jednoduchými prostriedkami dokázať pravdu, ktorú inšpirovaní ľudia vedeli odvždy: že zvieratá majú tzv. kolektívnu dušu a že každý zvierací, rastlinný a minerálny druh má svojho dévu, čiže ochrannú inteligenciu druhu.

Na záver ako ilustráciu priložím pokus s holubami:

Charles Darwin přišel se svou teorií. Podle něho si holubi pamatují všechny zatáčky a směry cesty. Tato hypotéza byla seriózně zkoumána.

Holubi byli umístěni do tmavých otáčivých bubnůnu nákladních automobilech a v noci odváženi na neznámá místa. Někteří holubi byli dokonce převáženi omámení. Když se z této dramatické cesty zotavili, vypuštění holubi obletěli několik okruhů a pak se vydali přímým nejkratším směrem k domovu. Byli tam stejně rychle jako kontrolní holubi, kteří nebyli podrobeni tak krutým podmínkám.

Další teorie tvrdila, že holubi svůj domov “cítí” na velkou vzdálenost. I tuto teorii vědci zkoumali, zalepovali holubům nosní otvory včelím voskem, operačně přetínali příslušné nervové dráhy. Někteří takto zkoumaní holubi se sice zpočátku trochu motali a byli pomalejší než holubi zdraví, ale také se dostali domů.

Jiná teorie tvrdila, že se holubi orientují podle výrazných krajinných objektů. Ve 2. světové válce byli holubi hojně používáni i britskou armádou. Zachránili např. několik set anglických bombardérů, které v mlze a tmě musely nouzově přistát.

Několik holubů, kteří dokázali nalézt správný směr a svůj domov i v husté mlze, v zimě a za větru, dokonce dostalo válečný řád. I tato teorie byla zkoumána, holubi dostali distorzní čočky na oči, aby neviděli, a přestože bylo několik jedinců chyceno jestřáby, protože přece jen létali nejistě a pomalu, většina z nich se dostala v pořádku domů. Protože byli oslepeni, naráželi v blízkosti svých holubníků do stromů, někteří přeletěli, ale pak se vrátili a svůj holubník našli.

Další teorie tvrdila, že holubi se orientují podle polohy slunce na obloze a s přesností úhlových vteřin vypočítávají svou pozici. Holubi ale nacházejí svůj domov i v noci a za husté oblačnosti. Při testech jim vědci prodlužovali den nebo zaměnili den za noc a naopak. Holubi byli trochu zmateni, vyletěli občas v pravém úhlu k správnému přímému směru, ale po několika kilometrech letu se opravili a pak už letěli nejkratší cestou přímo domů. Teorie, že se holubi (a některé druhy hmyzu) orientují podle magnetického pole země, byla také zkoumána. Nevysvětluje to ale smysl pro nalezení domova.

Kdybyste byli parašutisté a vypustili vás 800 km od domova, v noci, a měli jste kompas, zjistili byste kde je sever, ale ne směr kterým se máte dát k domovu. To byste museli mít mapu. Jakou “mapu” užívají holubi? Jak vědí kam letět? Nevíme. Mohli bychom to nazvat holubím šestým smyslem, psychickou časovanou bombou, mimosmyslovým vnímáním - nevíme čím to je. Já osobně si myslím, že existuje něco jako spojení holubů s jejich domovem. Něco jako neviditelné pružné vlákno, které holuba přitáhne domů. Možná se jejich smysl pro navigaci podobá něčemu jako je proutkařství. Experiment, který navrhuji, je opačného charakteru. Zatímco doposud byli holubi odváženi od domova, já navrhuji odvézt holubník od holubů. Stačí k tomu holubník na kolečkách. Sám jsem tento experiment prováděl dvakrát, poprvé tady, v Irsku, v roce l973, ještě než jsem se začal zabývat morfickými rezonancemi. Holubi mě zajímali od dětství. Nedávno jsem ten pokus zopakoval v jižní Anglii. Když poprvé holubům odjedete s holubníkem, po chvíli svůj domov najdou, ale jsou zmateni, létají tam a zpátky. Ale to my bychom asi dělali totéž, kdybychom našli svůj dům o

kilometr dál. Holubi si ale za chvíli (asi po třech pokusech) zvykli na to, že se jejich domov pohybuje, a tak jsme odjížděli s holubníkem dál a dál. Když jsme odjeli asi 8 km, našli svůj domov okamžitě. Není na tom nic divného, z výšky ho možná viděli. Jak to, že ale nalezli prakticky svůj domov okamžitě, když jsme odjeli s holubníkem 8O km? Ve válce dosáhli nejzajímavějších výsledků holubi italského námořnictva. Holubi byli na každé lodi a po máhali i za velmi nepříznivého počasí

udržovat spojení s velitelskou lodí i přes to, že se celá flotila denně pohybovala

v rozsahu 100 km. Tento experiment lze snadno provádět třeba i na školách a domnívám se, že odkrývat záhady migrace by mohla být fascinující záležitost. Prokážeme- li, že za schopností holubů

nalézt svůj domov leží nějaká dosud neznámá síla, pomůžeme poodhalit i tajemství lidské orientace.

A ešte niečo:

Prof. Suitbert Ertel, riaditeľ ústavu psychológie na univerzite v Göttingene, sa podujal vykonať sériu pokusov na vyvrátenie Sheldrakeovej hypotézy o morfickej rezonancii.Výsledok bol, že sa dopracoval k rovnakému záveru ako Dr. Sheldrake.

A k čomu ste sa dopracovali vy?

zdroje: www.hladaj.sk

Jozef Kamenský

Jozef Kamenský

Bloger 
  • Počet článkov:  316
  •  | 
  • Páči sa:  7x

Zaváži len to, čo neumiera a pre nás neumiera to, čo umiera s nami. Zoznam autorových rubrík:  filozofické zamysleniapoéziaduchovnoumenieportréty blogerovDuch pôsobiaci v časealchýmia vareniaangelológiahistóriaSúkromnéNezaradené

Prémioví blogeri

Post Bellum SK

Post Bellum SK

74 článkov
Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

752 článkov
Zmudri.sk

Zmudri.sk

3 články
Monika Nagyova

Monika Nagyova

295 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu